Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Datum a čas

Dnes je neděle, 28. 5. 2017, 14:21:48

Kalendář

Aktuální počasí

Počasí dnes:

28. 5. 2017

j

Bude většinou jasno až skoro jasno. Denní teploty 24 až 28°C, v Čechách místy 30°C. Noční teploty 11 až 7°C.

Přehrát/Zastavit Další

Povodí Labe - Stavy a průtoky

Navigace

Obsah

Jan Čapek ze Sán

Jan Čapek ze Sán

Pan Jan Čapek ze Sán

Erb

                V době husitské revoluce byl v Sánech na svobodném statku zemském sedící vladyka Jan Čapek ze Sán, slavný válečník husitský.  Statek s tvrzí byl založený pravděpodobně v ranní době XIV. věku. V Sánech bývala tvrz v místech, kde se nyní nalézají domovní čísla  2, 3 a 42. V té tvrzi vládl pan Jan Čapek ze Sán, pán Hukvaldský, pán na Kolíně, na Moravě, na Vsetínsku a dále v Uhrách.

 

V erbu měl Jan Čapek ze Sán polovinu vzhůru vyskakujícího jelena.

 

Válečná tažení

                První zmínka o Janu Čapkovi je z července 1425. V této době již zřejmě velel sirotkům (sirotci si začali říkat po úmrtí Jana Žižky 1424), kteří ve spolupráci s nymburskými tábory dobili hrad Michalovice, komendu johanitů v Českém Dubu a dále města Bělá pod Bezdězem, Mimoň a Jablonné v Podještědí.

                V bitvě před Ústím (3. kříž. v.) 16. června 1426 udeřili Němci na vozové hradby takovou silou, že první řada vozů byla povalena, zadržela je až druhá vozová hradba, nastala přeukrutná seč, bitvu řídil kněz Prokop Holý. Po táborech se z vozů vyřítili sirotci vedení svými hejtmany a po nich pražané, v několika hodinách byli Němci poraženi.

                Na jaře roku 1427 vtrhli táboři a sirotci do Rakous a porazili vévodu Albrechta. V létě tohoto roku táboři a sirotci podnikli slavné tažení do Lužice do krajiny Žitavské a do Lužice. Jan Čapek se účastnil veliké bitvy u Náchoda, kde Slezané porazili jeho sirotky. Bitva 4. srpna u Tachova (4. kříž. v.) 80 000 křižáků včetně asi 1 000 angl. lučištníků. Sám kardinál Jindřich, jakož Fridrich Brandenburský a markrabata míšeňská se postavili do čela na potření husitů. Pražané se spojili se sirotky a tábory, celkem asi 16 000 pěchoty a 1 500 jezdců. Těsně před bitvou křižácké vojsko zpanikařilo, utíkalo a husité je nešetřili.

                V letech 1428-30 podnikali husité „spanilé jízdy (rejsy)“, na Slovensko, do Lužice, do Horní Falce, do Rakous, Slezska, Uher ad.

                Českým husitům napsala 23. března 1430 Johanka z Arku dopis s výhružkou, pokud by ji nezaměstnávala válka s Anglií dávno by na husity vtrhla za ničení chrámů a vraždění křesťanů.

                V roce 1431 táhl Čapek v čele sirotků a s tábority na Slovensko. Výprava byla z počátku velmi úspěšná, ale protáhla se a proto táborité odtáhli domů. Sirotci pokračovali a získali mnoho kořisti, ale při návratu bylo vojsko s plně naloženými vozy zaskočeno při přechodu Váhu uherskou jízdou. Bojovníci v pochodovém útvaru nestačili uzavřít vozovou hradbu a Uhři pronikli dovnitř. Jan Čapek utrpěl zdrcující porážku a ztratil veškerou kořist i pěchotu, zachránila se pouze jízda.

                Pátá křížová výprava se konala 14. 8. 1431. V bitvě u Domažlic vedl křižáky papežský legát kardinál Cesarini, bylo jich na 100 000, ale opět utekli zastrašeni rachotem vozů a sborovým zpěvem husitských bojovníků „Kdož sú boží bojovníci“.          

                V roce 1432 táhl Jan Čapek do Lužice, kterou vyloupil a odebral se na Moravu, aby odrazil vévodu Albrechta, který obléhal Olomouc. Po úspěšném odražení pokračoval se svým vojskem do Slezska, kde pomáhal českým posádkám. Tento čas byl velmi úspěšný. V srpnu 1432 obléhal hrad Frydštejn, zde také zpečetil dohodu s kurfirstem saským  na obranu Polska.

                Po tažení do Uher, Slez a Pruska, zlomil Jan Čapek nadvládu Němců v Kolíně, kdež sídlil a vládl pak okolním statkům kněžským.

Spanilá jízda husitů na pomoc Polákům

proti Řádu německých rytířů v roce 1433 byla Čapkovým triumfem, husité tehdy dorazili až ke břehům Baltského moře.

                Žádná tehdejší armáda neovládala tak dokonale taktiku rychlých přesunů, pěchota i dělostřelectvo dokázaly za 24 hodin zasáhnout až do 50 km. Při tehdejším stavu komunikací to bylo něco nepředstavitelného.

                Společně s Poláky dobili za 6. týdnů na dvanáct měst. Čapek velel  celé spojené armádě. Obléhal Chojnici a v Prusku potom dobil Tšcov, zde nechal 29. srpna 1433 upálit pro výstrahu Čechy, kteří proti němu bojovali. Husité se dostali až na pobřeží Baltu. Za toto úspěšné tažení byl Čapek pasován na rytíře. Od polského krále dostal darem velblouda. Toto úžas vzbuzující zvíře mu při obléhání Plzně při výpadu ukořistili plzeňští. A tak dnes shlíží na velblouda Jana Čapka ze Sán pivaři celého světa, oni si ho totiž plzeňáci dali na památku do městského znaku a ten je na každé láhvi hořkého plzeňského moku.

                Ze vzpomínek Ladislava Soukupa čp. 19

poslanec Dvořák vyprávěl co sám slyšel o Janu Čapkovi, že prý když se vrátil z Polska do Sán a předváděl velblouda kterého dostal od polského krále, tak se na velblouda přijel podívat i mladý budoucí král Jiří z Poděbrad (*1420, ten jako čtrnáctiletý se prý zúčastnil bitvy u Lipan, králem byl od r. 1458 - †1471) a také ochutnal slanou mořskou vodu kterou si přivezli na ukázku.

 

K bitvě u Lipan došlo 30 . května 1434

                Vojsko panské jednoty vedené Divišem Bořkem z Miletínka se opíralo o vozovou hradbu pražanů. Vojsko táborů a sirotků vedl vrchní hejtman Zikmund z Vranova, duchovní vůdce byl Prokop Holý. Bylo to poprvé kdy stály dvě husitské vozové hradby proti sobě. Celkový počet vojáků na straně jednoty byl asi 25 000 a na straně táborů a sirotků 18 000. (Počty vojáků jsou v různých pramenech odlišné.)

                Panská jednota uskutečnila jediný možný taktický manévr, jenž mohl vojsko Prokopa Holého porazit. Panské vojsko podniklo útok. Po úvodní dělostřelbě se dala jednota k předstíranému ústupu jako kdyby pokládala bitvu za ztracenou, táborité se nechali vylákat z vozové hradby, zálohy jednoty jim odřízly návrat zpět, převrátily některé vozy a pronikly do otevřené vozové hradby, zároveň se ustupující jednota otočila a opět napadla tábority. Nastal strašný boj. Pád vozové hradby vždy znamenal porážku celého vojska. Padl kněz Prokůpek a Prokop Holý padl usmrcen šípem. Jan Čapek ze Sán se probil nepřátelským vojskem a uprchl s oddílem svého lidu do Kolína. Se svou jízdou se podařilo utéct do Kolína i Ondřejovi Keřskému z Římovic. Zahynulo asi 1 300 táboritů. Kališnické panstvo a umírnění pražané zvítězili. Vítězové se svými krajany naložili velmi krutě, asi 900 jich nahnali do stodol a upálili. (V jiných pramenech se počty padlých liší.)

                                  Ze staré latinské kroniky, z  www.husitství.cz ad. 

                Častým a velice diskutovaným tématem je otázka, zda u Lipan Čapek ústupem se svými jezdci ke Kolínu zradil a přispěl tak k porážce polních vojsk. Přestože chybí relevantní prameny, lze s velkou mírou pravděpodobnosti konstatovat, že se Čapek u Lipan zachoval jako protřelý profesionál, který v prohrané bitvě nechtěl zbytečně obětovat životy svých vojáků. Nelze ani doložit, že by měl Čapek eminentní zájem na tom, aby bitva byla prohrána, ba právě naopak.                       Zdroj  www.husitství.cz

                V červnu 1434 se v Jihlavě podrobil zemskému správci a po přijmutí Zikmunda za českého krále i jemu. Od roku 1437 působil na severní Moravě. V roce 1438 získal hrad Valdštejn u Turnova a v témže roce se zmocnil

hradu i panství Hukvaldy. To již byl ve službách Jagellonců. Jako velitel žoldnéřů hájil zájmy Polského krále Vladislava III. v Uhrách, a to proti zájmům Jana Jiskry z Brandýsa. V bitvách u Košic r. 1440 a u Bratislavy r. 1442 stál však na straně poražené. Vladislav III. mu v Horních Uhrách zastavil hrady Starhrad a strategicky důležité Strečno. Po r. 1445 Čapek působil v Uhrách zcela na vlastní pěst a někdy koncem 50. let nastoupil službu u svého nedávného protivníka Jana Jiskry. U něj se sblížil s Janem Talafúsem z Ostrova, který si vzal za manželku Čapkovu dceru Žofii. Čapek své dceři připsal Valdštejn i Hukvaldy, které tak získal i Talafús.

                Poslední zápis o Čapkovi je z 22. 9. 1452, proto se má za to, že buď v tomto nebo nejpozději v následujícím roce zemřel.

 

                Po bitvě u Lipan se dostaly Sány s Kolínem slavnému válečníku knězi Bedřichovi ze Strážnice (ten je v roce 1435 uváděn jako kolínský hejtman), vyjímaje statek svobodný, který Janu Čapkovi náležel. V Sánech se však Čapek nezdržoval, neměl k tomu pro válečné toulky ani času. Statek měl buď v nájmu, nebo jej spravovala rodina.

                Neznámého času přešel svobodný statek Čapkův do cizích rukou.

                V polovici XV. věku náležel vladykům Orelským ze Sán. Rod ten zde však nevládl dlouho, přesídlil na Chrudimsko.

                Nástupcem byl r. 1449 Vavřinec ze Sán a po něm byl Jan Rychna z Labouně a když r. 1455 zemřel, připadlo jeho jmění koruně jako odúmrť.

                Král Ladislav Pohrobek věnoval sánský statek se vsí Bělčicemi (ves zaniklá někde u Opolan) Jiřímu z Kunštátu, majetníku panství poděbradského.

                Krátce před tím směnil kněz Bedřich ze Srážnice Kolín se Sány s Jiřím z Kunštátu za Potštýn. Jiří maje tak celé Sány ve svém držení připojil je k panství kolínskému, u něhož sdílely stále osud s panstvím kolínským.

                Roku 1486 bylo postoupeno panství kolínské i s obcí Sány králi Vladislavovi II.

                               Zdroj z Pamětní knihy obce Sány, Ottovy encyklopedie ad.

                V knize Sány (o družstevnictví na vsi) od Karla Gally je zmínka o bývalém statku zemana Čapka ze Sán, který byl v r. 1639 spálen.