Deváťáci v cukrovaru

Tereza H.: 5. listopadu před 9. hodinou ráno 9. A a 9. B odjížděla autobusem na exkurzi do Dobrovic do cukrovaru.

Nina: Do Dobrovic jsme z Městce Králové vyjížděli v 8, 45. Když jsme dorazili na místo, příšerně tam zapáchala řepa, ale už na první pohled velký areál cukrovaru vypadal pěkně.

Terka N.: Po cestě jsme měli zakázané telefony a i bez telefonů byla zábava.

Tom: Když jsme přijeli do Dobrovic, tak už daleko před cukrovarem byl cítit silný zápach cukrové řepy, ale dalo se to vydržet.

Sofie V.: Jak jsme vešli dovnitř, usadili jsme se a koukli se na dokument o řepě, jak se zpracovává a co se s ní dělá.

Tadeáš: Následně jsme si na sebe oblékli helmu, sluchátka a vestu a s průvodcem jsme vešli přímo do areálu, kde se cukrovar nachází.

Niki: Všude byl rámus, takže jsme museli používat sluchátka, abychom vůbec průvodce slyšeli. Hrozně moc to tam zapáchalo. Ukázali nám vše, co se tam zpracovává. A též jsme měli menší ochutnávku zvláštních tekutin a cukru.

Patrik: Pan komentátor si vzal mikrofon a připojil se na naše sluchátka, takže jsme ho dobře slyšeli. Pán nás provedl po areálu cukrovaru a říkal nám, co se tam dělá.

Viki: Viděli jsme, jak řepu převážejí, jak ji čistí a postupně zpracují. Po tomto zdlouhavém procesu, který trvá asi 24 hodin, nám vznikne cukr v podobě, jakou známe.

Alex: Prošli jsme jak celý exteriér, tak interiér. Bylo to velmi zajímavé a mohli jsme si ochutnat cukr a další výrobky.

Matěj: Když prohlídka skončila, měli jsme 45 minut rozchod po náměstí.

Lea: Následně nás čekala další prohlídka a tentokrát uvnitř, která nám řekla něco o historii.

Amálie: V muzeu byla moc milá paní, která nám vše ukázala a vyprávěla, jak to celé vzniklo. Řekla bych, že to bylo celé moc fajn a kolem 13, 50 jsme odjížděli a ve 14,55 už jsme byli zase ve škole. Pak jen učitelky zkontrolovaly autobus a mohli jsme jít domů.

Matěj: Celkově se mi to dost líbilo, za mě to bylo dost zajímavé.